Vegetace

Dnes se z nich zachovala řada pralesních zbytků, Žofínský prales a prales Hojná Voda jsou chráněny jako nejstarší středoevropské rezervace již od roku 1838. V těchto porostech tvoří specifickou složku nízká řeřišnice trojlistá. Na nejvyšších hřbetech Novohradských hor navazují na květnaté bučiny značně ochuzené kyselé horské bučiny. V jejich podrostu se kromě typických rostlin (věsenka nachová, kokořík přeslenitý) častěji setkáváme s rostlinami charakteristickými pro smrčiny, např. bika lesní, podbělice alpská, třtina chloupkatá.
Pro náhorní polohy jsou typické řídké podmáčené smrčiny, s bohatými přízemními mechovými a rašeliníkovými koberci.
Z bylin jsou nejnápadnější: sedmikvítek evropský, dřípatka horská, kamzičník rakouský, specifická je nápadná kýchavice bílá. Nejběžnějším typem horských luk jsou tzv. smilkové pastviny, kde hlavní složkou je smilka tuhá a několik málo dalších otužilých rostlin.
Zejména v podhůří byla naprostá většina původní vegetace vymýcena, krajina zkulturněna a je zemědělsky využívána.